Náš kurz vodní turistiky

Dne 18.6. 2019 začal letošním deváťákům kurz vodní turistiky. Pro některé to byla úplně nová zkušenost, ale většina už vodu sjížděla, ať už na raftu nebo na kánoi. Dohromady nás mělo jet 24, ale nakonec nás jelo jen 17. Žáci sjížděli Vltavu na raftech a učitelé na kánoích. Odjezd byl v 7.00 hodin od naší školy, kde jsme nasedali na autobus a ten nás odvezl do kempu Fík. V kempu jsme si nechali věci a vzali jsme si s sebou jen to nejdůležitější a poté jsme autobusem dojeli do Vyššího Brodu, kde jsme byli důkladně poučeni o chování na vodě. A konečně jsme vyrazili! Z „Vyšáku“ zpátky do kempu, kde jsme si všichni rozložili stany a dali si večeři. Když se setmělo, kluci udělali oheň, u kterého jsme si povídali, zpívali, hráli na kytaru a někteří odvážlivci spali pod širákem. Druhý den jsme museli v 8.00 hodin na snídani, kde jsme měli možnost vybrat si z více jídel. Pak jsme sbalili stany a všechny naše věci a v 10.00 hodin nasedli na rafty a jeli do dalšího kempu, který se jmenoval Vltavan. Cestou jsme podjížděli pod hradem Rožmberk. Třetí den byl ze všech nejpovedenější, protože jsme mohli obdivovat krásy Českého Krumlova. Po příjezdu do Krumlova jsme se vydali na jídlo. Všichni jsme namířili do restaurace, kde byly ceny ze všech nejpřijatelnější, ale po příchodu jsme zjistili, že se proměnila na luxusní kavárnu. Obešli jsme skoro celé náměstí, abychom zjistili, že se do 130 Kč opravdu nenajíme. A tak nám učitelé dali rozchod s tím, ať si obstaráme jídlo sami. Pak jsme dojeli do kempu Zlatá koruna. Poslední večer celý propršel, a tak se naše plány zcela změnily. Ze zpívání s kytarou u ohně, hraní her a dovádění venku sešlo a my celý večer strávili na židlích pod pergolou. Poslední den byl nejhektičtější. Museli jsme dopádlovat do 20 km vzdáleného Boršova a poté nasednout na vlak. Ani ne po deseti kilometrech jsme byli všichni vyčerpaní a hladoví. Počasí nám nepřálo a řeka už vůbec ne. Celých zbylých deset kilometrů jsme jeli úplně promočení a ještě k tomu se tekoucí řeka proměnila ve stojatou vodu. Přes to jsme do cíle dojeli. V Boršově jsme vrátili rafty a počkali, až nám dorazí naše věci. Pak jsme se vydali na vlak, který byl od nás vzdálený 500 metrů. I přes všechny nepřízně počasí jsme si vodácký kurz moc užili, za což vděčíme hlavně paní učitelce Mikešové a našim dvěma pánům učitelům, panu Kuralovi a panu Frnochovi. Děkujeme.

Za 9.A Nikola Študlarová a Linda Koubová