Vodňany 2024

Na okrajích lesa už začaly dozrávat první lesní jahody, vykvetl černý bez a to je neklamné znamení, že montessori předškolní děti vyrazí na přespávací pobyt do střediska environmentálního vzdělávání pod správou Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity MEVPIS ve Vodňanech, který je každoročně krásným vyvrcholením jejich celoroční předškolní přípravy. A tento čas nastal letos 23.-24. května.

Ráno jsme se, jako obvykle, sešli společně na vlakovém nádraží, zamávali jsme rodičům a už jsme frčeli směr Vodňany. Z vodňanského nádraží jsme dorazili přes město do areálu MEVPISu, kde jsme se posilnili svačinkou, ubytovali jsme se v pokojích a pak už nás čekal první ze vzdělávacích programů – Kam plují ryby? pod vedením lektora Míry. Na začátek děti lovily různé živočichy, aby je nanosily do naší řeky Blanice, pak se snažily přiřadit správně vývojová stádia ryb, žab, vážek a potápníků k dospělcům a mohly si prohlédnout i preparáty skutečných živočichů, které v řece můžeme najít. Pak už je přivítala úhořice Uršula a požádala je, aby jí děti pomohly přepravit její jikry strastiplnou cestou z řeky Blanice, Vltavou, Labem a dál až do Sargasového moře. Děti se seznámily s mapou, na které viděly, jak daleká bude jejich cesta, pomohly překonat první nástrahy – spleti kořenů a větví v řece. Na další cestě je čekaly i další překážky – jezy, přehrady a zdymadla, turbíny vodních elektráren, ale naštěstí našly průchod nejen rybími přechody. Podařilo se jim uniknout i dalšímu nebezpečí – predátorům vydrám, kormoránům, volavkám a sumcům a zjistily, že úhoři na své cestě dlouhé klidně až 2 celé roky vůbec nejí a jak se jejich tělo promění, když vplují z řeky do slané mořské vody. Když děti ochutnaly slanou vodu, která má přesně tu správnou chuť, pluly poklidně v hlubině oceánu dál, dokud se nedozvěděly, že už jsou na tom správném místě - v Sargasovém moři, kde mohou naklást úhoří jikry, aby se z nich mohly vylíhnout malinkatí úhoři. Ty Golfský proud unáší zpět směrem k Evropě, nejdřív jako malilinkaté skleněné larvy, ze kterých se vyvine úhoří monté neboli sklenění úhoři. Na ty čekali u břehů Evropy pytláci se sítěmi, tak bylo třeba je před nimi ochránit, aby mohli být převezeni na místa, kde se pak mladí úhoři vysazují, jelikož by už v dnešní době přes překážky, které lidé postavili, nemohli doplout do své domoviny. Děti se dozvěděly zajímavosti i o jiných rybích poutnících – lososovi a jeseterovi, kteří také putují na dlouhé vzdálenosti, i když trochu jinými směry. Nakonec se podařilo našim úhoříkům doputovat na to správné místo, zpět do řeky Blanice, kde voda voní stejně, jako když odtud vyplouvala jejich maminka. Na závěr si děti sdílely, jaké vlastnosti musí úhořice i úhoři mít, aby dokázali tu dalekou cestu do Sargasového moře zdolat a ještě si vyplnily pracovní list a podívaly se na malé video o líhnutí rybího plůdku z jiker.

Pak už na nás všechny čekal skvělý oběd a malý odpočinek na úhořím hřišti. Odpoledne bylo ve znamení výletu přes řeku Blanici, kolem Vodňanských rybníků Malá Podvinice a Velká Outrata, kde děti pozorovaly různé vodní a okolovodní živočichy a rostliny. Doputovali jsme až ke hřbitovu a na cestě k Střední rybářské škole jsme se všichni posilnili krásnou úrodou lesních jahod. Pak jsme se vydali na Stezku čápa Vodňana, kde jsme se nasvačili a prošli si její horní část, po stopách hub a jiných atrakcí, které prověřili naši tělesnou zdatnost. Cestou zpět jsme ještě prošli kolem Genetického rybářského centra, kde jsme se snažili zahlédnout v sádkách alespoň část těla chovaného jesetera, z Velké Podvinice jsme si vylovili plod kotvice plovoucí, podívali jsme se k jezu na Blanici a pak už nás kručící bříška nasměřovala zpět do areálu rybářské fakulty na večeři. Po ní jsme si ještě rozdělali oheň, společně jsme si opekli jablíčka, na kterých jsme si pochutnali a předávali jsme si dojmy z prvního dne našeho pobytu. Po hygieně a pohádce o žabáku Jeronýmovi už všechny přemohla únava a spokojeně usnuli.

Ráno nás přivítalo deštěm, ale chuti ke snídani to neubralo. Po snídani už na nás čekala lektorka Alča s programem V rybníce je živo. Děti poznávaly jednotlivé druhy ryb a jejich potravu, zejména plankton a hmyz a pak už se děti staly vědci a vědkyněmi zkoumajícími rybniční plankton a vývojová stádia hmyzu ze vzorků z rybníka binolupami a mikroskopy.

Po svačině jsme se vydali k teepee, kde žije v jezírku samice želvy nádherné, kterou kdysi nějaký nezodpovědný majitel vyhodil a při výlovu jí našli rybáři. Jedná se o invazní druh želvy, která nemá v naší přírodě své přirozené místo a čekala by ji záhuba, tato však našla svůj domov právě zde. Děti si ji mohly prohlédnout a pak pozorovat elegantního placáka, když se vracela do bezpečí svého jezírka. Po návratu do učebny Alča děti seznámila s potravními řetězci a společně si povídali o tom, co vše by mělo v rybníce žít, aby byl rybník udržitelný, aby se v něm i kolem něj dařilo jak rostlinám, tak živočichům. Při hmatové hře děti poslepu poznávaly další zástupce živočichů, které do rybníků i jejich okolí patří – obojživelníky a plazy na věrných modelech, Po žabím koncertě se na vlastní oči i ruce seznámily s jedinci druhů raků, kteří jsou u nás rovněž nevítanými hosty, a proto žijí ve fakultních laboratořích. Děti si je mohly nechat projít po dlaních, nebo alespoň prozkoumat jejich svlečky. Pak už se čas našeho pobytu pomalu nachýlil ke konci, došlo na společné sdílení dojmů s Alčou i Mírou a na předání osvědčení pro nové absolventy a absolventky vzdělávání Dětské univerzityJ Po obědě už nás čekala zpáteční cesta na nádraží, zpestřená sladkým překvapením. Cesta do Prachatic uběhla rychle a tam už na nádraží čekali rodiče…

Nás pobyt ve Vodňanech v MEVPISu byl zase skvělý, nabitý zážitky a skvělým programem a i když to pro některé děti bylo první přespávání bez rodičů, všichni tento krůček ke školáctví zvládli skvěle. Tak se zase těšíme s dalšími dětmi za rok!

Petra a Terka