ZŠ a Montessori MŠ Prachatice, Národní 1018

29. týden - ČŠI

Celý týden tu byl Česká školní inspekce. Bylo to jako zemětřesení. Je to jako když jedete autem a potkáte policejní hlídku - nikdy si nejste stoprocentně jisti ničím.

V českém jazyce jsme pokročili ohledně větných členů a povídali si o předmětu, příslovečném určení a přívlastku. Děti se konečně rozhoupaly a začaly psát pohádku s antickými frazémy. V literatuře jsme řešili antické drama. Kouzlená byla hudební výchova – povídali jsme si o nástrojích, o tom, jak v nich vzniká tón, a jeden hudební nástroj (kazoo) jsme si vyrobili. To bylo velmi veselé. Postupně se k nám přidávali páťáci a čtvrťáci a vyráběli s námi. Někdo (hlavně Šimon) si se mnou zahrál Piráty z Karibiku na vyrobený nástroj.

Člověk a společnost – dějiny – byly o posledních etapách Řecka – řecko- perské válce, peloponéské válce a Alexandru Makedonském. Ondra prezentoval Alexandra Makedonského, Liduška bitvu u Marathónu, Vojta Parthenón. Ten se mu moc nepodařil. Určitě proto, že ho dělal těsně před hodinou. V době řecko-perských válek byly řecké městské státy ne v ideálním vztahu, společný nepřítel – Persie je ale spojil, aby nakonec Peršany odehnaly. Mluvili jsme o tom, že ČŠI – to je jako Persie a učitelé, ředitelství a žáci – to je jako řecké státy.

Práce s textem je vždycky velmi zajímavou diskusí nad zajímavými tématy. Tentokrát jím bylo školství ve Finsku. Začali jsme vytvářet tabulku a srovnávat, čím se liší finská, naše klasická a Montessori škola. Uvidíme, jak to dopadne. Zatím vede Finsko.

Vojta přišel do školy se zprávou, že bude mít za 7 měsíců brášku. Na kartičkách z pomůcky o vývoji člověka se díval, kolik centimetrů teď malý Josífek má.

Ve středu měly děti možnost popovídat si s řádovou sestrou – Boromějkou.

Úsměvy týdne:

Vojta běhal, kde neměl a rozkopal kartičky u řecko-perské války, kterou máme na kulatém koberci.

Já: Vojto, podívej se, co jsi udělal, vždyť jsi přistál v řecko-perských válkách.

Vojta: No já jsem si chtěl trochu zabojovat.

Čtvrteční práci jsme zahájili poznávačkou nižších vodních živočichů. Dětem se dařilo různě a opět si své práce zhodnotily samy. Povídání o hydrosféře bylo, bohužel, mojí one woman show. Opravdu si to nepřeji, ale když děti nenosí prezentace, nic jiného mi nezbývá. Pátek jsme si naopak moc užili. Kromě návštěvy kláštera, kde jsme šlapali po schodišti, po kterém chodila i rodina Jana Nepomuka Neumanna, jsme zvládli i vyvézt klienty Domova Matky Vojtěchy na náměstí a do kostela.