Adapťák

Po velmi dlouhé době jsme se sešli ve škole. Testování jsme zvládli snadno. Mnozí vyrostli, některým pánům se proměnil hlas, některé slečny změnily účes, ale jinak jsou v podstatě všichni stejní. V pondělí bylo letní počasí a rozvrh dovolil vyrazit ven. Prostě jsme šli a povídali si. Jako by se nic nezměnilo. Možná bude potřeba trochu poupravit mluvu a snížit počet sprostých slov za minutu u některých jedinců a určitě zlepšit fyzičku většiny skorodospělých. Udělali jsme okruh po tankovce k perlovické zatáčce a pak zpátky po vrstevnici do Prachatic. Nedali jsme na Tomášovo doporučení a nesešli včas na tankovku, takže jsme si kousek zašli a pak trochu museli protáhnout krok. Hodně dětí bolely nohy, ale Kayu asi nejvíc - měla obrovský puchýř a musela jít většinu cesty bosa. Další dny jsme stěhovali věci z naší třídy do jiné kvůli rekonstrukci záchodů. Od čtvrtka jsme se učili v pavilonu druhého stupně. Slovo "učili" je dost nadnesené - určitě víc než o učení šlo o to se prostě sejít a zase si zvykat být spolu. V pátek jsme zkoumali vynálezy přelomu století, osmáci si napsali přijímačky nanečisto z českého jazyka, sedmáci snad pochopili druhy vět vedlejších.

Povídali jsme i o tom, jak to bude příští školní rok.

Další týden je distanční, pak snad už do konce školního roku ve škole. To je moc dobře.

Hezký víkend.

Martina

Ve čtvrtek po velmi dlouhé době děti opět společně vařily. Nejprve to vypadalo na hranolky s řízkem a smaženým sýrem, během týdne změnily hranolky na bramborovou kaši, ale strávníky už nenasbíraly. Snad poučení pro příště. Kromě toho nás Lucka s Liduškou zastupovaly na konferenci ŠUŽ. Reprezentovaly nás velmi dobře. Připravily si prezentaci, kterou bezchybně přednesly, a vysloužily si za všechny děti ocenění a obdiv všech posluchačů. Snad se nakonec alespoň v září dostaneme na slíbený pobyt v Krkonoších.

Dáša