ZŠ a Montessori MŠ Prachatice, Národní 1018

22. týden - Setkání pěti náboženství

V českém jazyce mě děti momentálně nepotřebují. Slovesa jsou pouze opakováním z minulého roku. Co potřebují, si najdou ve Slovníku spisovné češtiny, Pravidlech českého pravopisu nebo na internetu. Měly pouze udělat větu týdne, dokončit opakovací pracovní list z týdne minulého a přinést vyplněný list se svým cílem. To se někomu nepodařilo. Listy o svých cílech jsme si vzájemně přečetli a doplnili. Jsou překvapivé a doufám, že vám je děti ukážou. Pondělí bylo ale také o tom, že jsme připravovali „představení“ o setkání zástupců 5 duchovních směrů. Po obědě jsme diskutovali. To nám jde. Děti vybraly článek R. Huneše – ředitele prachatického hospice – o nadužívání LDN a domů seniorů a o nechuti dospělých dětí postarat se o své rodiče. Diskuse byla zajímavá.

Matěj měl prezentaci o Číně. Moc ho to bavilo. Spolu s dalším povídáním a sledováním dokumentu zabrala Čína skoro celý blok. O Číně si děti povídaly i s Dášou. Matěj kromě své prezentace vzal také za své tvorbu loga naší občasné kapely a jeden vydařený návrh zhotovil.  Kapela po několikadenním hlasování dostala název MMGang (Montessori musical gang). Matěj se také hodně zabýval návrhy (asi) domů.

Hudební výchovu jsme si moc neužili. Bylo tu hodně dětí a čekali jsme návštěvu studentů ze SPgŠ, takže to bylo trochu nervózní. Kuba se na hudebku tak těšil, že si na lavici přilepil papírek HV a pořád za mnou chodil, kdy už to bude. Ondra mu při zkoušce hraní trochu zošklivil, protože dle něho nehrál dostatečně rytmicky. Kaya přinesla ukulele a doprovodila nás.

Byla tu návštěva – asi 20 studentů ze SPgŠ, kterým děti odpovídaly na jejich otázky.

Liduška a Kaya byly na olympiádě z anglického jazyka pro 6. a 7. ročník. Liduška přinesla 1., Kaya 2. místo.

Středa byl první vrchol týdne, protože jsme uskutečnili naše setkání 5 duchovních směrů. Byli pozvaní páťáci, kteří s námi mají pravidelnou hodinu, ale ostatním dětem z V.M to bylo líto a domluvily si s jazykářema, že se půjdou také podívat. Bylo to trochu nesmělé, chybělo dost informací, a pocit šesťáků nebyl nic moc. Povzbudily je ale dopisy dětí z vedlejší třídy, takže jsme se domluvili, že akci zopakujeme pro celé patro. Jen Ondra a Šimon protestovali a podruhé hrát nechtěli, Šimon si to pak rozmyslel.

Kuba si vybral a pod dohledem koupil soupravu nářadí. Bude ji potřebovat, neboť bude opravářem pro naše patro. Trochu to zavánělo opravami místo matematiky, češtiny, fyziky, chemie, přírodopisu, zeměpisu i dějepisu…, to jsem uvedla na pravou míru k velké nespokojenosti Kuby. Určitě to zvládne.

Ve čtvrtek byl vrchol týdne číslo dvě – vysvědčení. Prvně to vypadalo, že ho jenom rozdáme, ale pak jsme jako v předchozích letech každému, kdo vysvědčení dostával, řekli, co jsme mu říct chtěli – dobré i to špatné.

Viděla jsem, že umí být otevření. Tak otevření, že před učitelem dokážou říct (hezkým způsobem), že jeho předmět je nebaví. Viděla jsem, že v naší třídě funguje komunita a že si žije svým vlastním životem po škole – děti se navštěvují, chodí na koncert, do kina, přespávají u sebe. Vidím, že vzájemně tolerují svoje slabé stránky a neodsuzují je. A že si umí z ledasčeho udělat legraci, i ze sebe.

Opět vám znovu musím napsat, že máte (máme) úžasné děti.

Martina

Po rozdávání vysvědčení jsme se rozběhli na oběd. Jak na 1, tak na 2 byla k obědu jako sladkost celozrnná srdíčka. Děti se okamžitě vrhly na studování obalů, aby zjistily, zda obsahují palmový olej. Teprve poté, co se ubezpečily, že tomu tak není, sáčky si v klidu vzaly. Moc děkujeme paní Zoubkové, že jí strávníci nejsou lhostejní.

Poté, co s Martinou prostudovali Čínu z historického hlediska, podívali jsme se na ni i v současnosti. Znovu a znovu si vysvětlujeme, jak má vypadat prezentace, co obsahuje které téma. Snad už to bude ve druhém pololetí lepší.

Dáša