3.týden

Zpět

17. – 21. září

V. M a VI. M

Nejzajímavější akcí první části týdne pro šesťáky byla návštěva archivu. Děti si vyslechly,

k čemu vlastně archivy jsou a co v nich všechno můžeme najít. Viděly staré bankovky, vzácné

mapy a jednu velmi krásnou kroniku. Ovšem doslova ožily, když nás pan archivář vzal do

depozitu. Tam se děti rozběhly mezi regály a vyhledávaly zajímavé knihy. Ty nejstarší byly

v kůži vázané, byly velmi tlusté a velké. Vedle starých knih jsme tam ale našli i spisy

z jednotlivých obcí. To se dětem líbilo moc, protože se dívaly do záznamů např. z roku 1970 a

vyhledávali jména lidí, které znají. Holky upoutala opravdu nesmírně velká kniha vázaná

v kůži a železe. Dozvěděli jsme se, že je to kniha Literátského bratrstva – nejstaršího

bratrstva v českých zemích a je ze 17 století. Děti se chtějí určitě do archivu vrátit, protože by

si moc rády přečetly staré záznamy z obcí, kde bydlí.

JurtCamp

Událostí týdne byl ale samozřejmě JurtCamp.

Vlakem jsme na místo dojeli celkem hladce. Až na to, že jsme měli mít rezervovaný vagon, na

což České dráhy nějak zapomněly. Naštěstí nechyběl lidský faktor v podobě moc příjemného

průvodčího, který nám pomohl. Na zastávce v Čimelicích nás čekal Míra a auto. Jeho auto

v poměru k našim báglům bylo naprosto nedostačující. Nicméně do něj opravdu všechny

velké batohy nastrkal, což doteď nevím, jak dokázal. Cesta do kempu nám trvala asi tři čtvrtě

hodiny, a přestože hlásili překrásné počasí, trochu jsme zmokli. Cesta ale vedla mezi rybníky,

loukami a po příjemné cestě – nikdo si nestěžoval. Vybírání, kdo kde bude spát, vypadalo

chvilku velmi dramaticky. Trochu se zlobilo, ba i slzičky tekly, ale zvládli jsme to.

A pak to celé proběhlo velmi intenzivně. Nevím, jak se to stalo, ale většina dětí se strašně

těšila na práci. Lucka a Míra – vedoucí JurtCampu – nabídli několik variant: sekání třísek

sekyrkou, pletí keřů u jurt, mulčování, sázení, řezání dřeva, sbírání jablek, pomáhání

v kuchyni, skládání dřeva, čištění kurníku, sbírání ořechů. To všechno jsme během těchto tří

dnů dělali a budete se divit, téměř vždy s nadšením.

Řezání a sekání dřeva bavilo nejvíc samozřejmě kluky. Řezali a sekali během všech chvilek,

před snídaní, před obědem, před večerním programem. Sekali a řezali, i když už neměli a byli

od práce odháněni.

Partu holek bavilo pletí a mulčování a sázení pak bylo za odměnu.

V kuchyni se vystřídali holky i kluci.

O sbírání jablek tak velký zájem nebyl, když se trhaly trháčkem, bylo to hned lepší. Jablka se

musela nastrouhat, protože bylo třeba udělat štrůdl.

Obrovský kus práce udělali skládači dřeva. Fakt jsem nevěřila, že zvládneme tak velkou

hromadu srovnat. Překvapivé a dojemné zároveň bylo, když nikdo nechtěl na oběd, protože

práce nebyla dokončená, a když už jsme opravdu museli, trvali na tom, že se na statek vrátí

co nejdříve. Někteří tam šli samostatně, neztratili se, všechno udělali dobře.

Dvě slečny čistily kurník. Prvně odvezly špinavou slámu a pak nasypaly čistou.

Lucka s Liduškou sbíraly ořechy a pak jim ještě pomohli další.

Máme (máte) opravdu velmi pracovité děti. Vedoucí JurtCampu opravdově žasli, že se stojí

fronta na práci, že každý chce něco dělat, že jsou i tací, kteří za přidělenou práci poděkují.

Nepochybuju, že mysleli vážně větu, že tak pracovitou skupinu tam opravdu ještě neměli.

Mezi prací jsme ale stihli i zadělat, nasázet do pece a upéct chleba a štrůdl a každý svoji

pizzu. Komu se poštěstí strčit si do opravdové pece svoji vlastní pizzu? Viděli jsme, jak se dělá

sýr z kozího mléka a ten pak ochutnali. Viděli jsme několikrát orla a jednou na obloze před

našimi zraky honil volavku. Viděli jsme mnoho dětí, jak si vymyslely svoji hru a velmi dlouho ji

na obrovských špalcích hrály. Slyšeli jsme Vašíka, jak několikrát opakoval, že je šťastný, že je

v JurtCampu. Viděli jsme, že nebylo třeba rozdávat práci, děti věděly, co je potřeba a samy se

práce chopily. Viděli jsme znepřátelené kluky, jak si vzájemně drží kládu, aby se lépe řezala.

Zaslechli jsme Ondru, jak si posteskl, že když nechá boty do rána venku, že jsou pak mokré.

Seděli jsme u ohně, povídali si o proběhlém dnu a zpívali písničky. Šli jsme na noční

procházku a poslouchali les a rybník. Dokázali jsme být chvilku úplně tiše, i když nás bylo přes

třicet. Trochu jsme se báli dvou sršní, kteří obsadili koupelnu, ale uhájili jsme ji. Mohli jsme si

pohladit kozu a viděli několik myší. Zúčastnili jsme se uměleckého koncertu nejstarších

holek. Řešili jsme jeden mobil, rozbitý stolek, jednu odřeninu, několik třísek a jedno vosí

píchnutí. Nasbírali jsme plno hub. Královsky jedli. Viděli jsme noční oblohu a Venuši na ní.

Někdo zažil zimu v noci, aby poznal, co musí druhý den udělat, aby mu zima nebyla zase.

Někdo se hádal a zase usmířil.

Cesta zpátky byla za plného slunce, ve vlaku děti usínaly. Já teda taky.

Měli jsme štěstí – bylo krásně. Máme štěstí, protože k nám chodí skvělé děti. Některým se

sice nedaří vždy – třeba občas ve škole, ale v životě se věřím neztratí.

Moc jsme si to užili.

Martina Zíková