Třídní výlet sedmáků

Ve dnech 30. a 31. 5. se naše 7. A vydala na třídní výlet. Děti ráno naložily těžší zavazadla do auta a s doprovodem asistentek se pěšky vydaly směr Libínské Sedlo, kde jsme měli zajištěné ubytování v místní turistické ubytovně.
Navzdory ne příliš pozitivním předpovědím počasí se nám podařilo dostat se na místo ubytování celkem „v suchu“ a následný deštík přestát v již zmíněné ubytovně, která se dětem moc líbila. Dostaly první úkol: povléci si postele! Jeden by nevěřil, jak většině chlapců schválně paní uklízečka připravila malá prostěradla a povlečení, kterými se zcela určitě nedala postel povléknout!!! :-) Ale nakonec se to (i za odborného dohledu a demonstrace našich holek) všem podařilo.

Po obědě a lehkém odpočinku jsme se vydali na Libín, který je odsud opravdu jen kousek a děti si užily i společný výšlap na rozhlednu. Protože k nám počasí bylo velmi shovívavé a objevily se i sluneční paprsky, vydali jsme se na místní hřiště, kde chlapci hráli fotbal, dívky bojovaly o titul ve volejbale, (který ovšem nesl místy znaky přehazované). Proběhla i mise „zachraňme topící se míč z místního rybníka“, kdy někteří hoši našli odvahu a vydali se míč vylovit.

Poté naši silní, šikovní a v té době už poměrně hladoví chlapci připravili ohniště, na kterém jsme si všichni opekli buřty, rohlíky, ogrilovali sýry a strávili jsme příjemné společné chvíle na místní zahradě.
Prostorná ubytovna lákala i k aktivitě, kterou děti vyplnily zbytek večera – hra na schovávanou. A protože děti ještě nevypadaly na spánek a zazněl nápad na „noční bojovku“ vydali jsme se ještě na krátkou noční procházku Libínským Sedlem a skončili na krátké návštěvě místního hřbitova. Mise splněna. Já i paní asistentka jsme nyní doufaly, že teď již budou sedmáci opravdu utahaní a všichni se uloží ke spánku. Asi nemusím podotýkat nic o naší naivitě……noc tak proběhla v módu „kdo neusne vyhrál“ a ne všichni byli ráno o půl osmé schopni vylézt z postelí bez remcání. :-)

Po společné snídani nastal čas na úklid pokojů, balení osobních věcí a stáhnutí povlečení. V tomto bodě se musím zastavit, protože bohužel zejména u chlapců nastal zvláštní pocit, že tato „aktivita“ se jich vůbec netýká, že si raději lehnou ke svým mobilům. Nastala tak velmi nepříjemná situace, kdy jsem musela zmíněné telefony zabavit a připomenout nastavená pravidla. Vše bylo jako mávnutím kouzelného proutku najednou rychle uklizené a sedmáci se mohli vydat zpět po stejné trase domů.
Myslím si, že výlet se nám povedl a všichni byli spokojení. Já touto cestou děkuji paní asistentkám Helence a Pavle za jejich trpělivost a starostlivost, dětem za to, že jsme s nimi zažily opět zajímavé situace a už se všichni moc těšíme ………na prázdniny!:-)

V. Nebe