Adaptační kurz

Dne 11. 9. 2024 jsme se ráno před 8. hodinou sešli společně s pí asistentkou Mirkou Červíčkovou, pí učitelkou Erikou Postlovou a novou třídní učitelkou Hanou Šafránkovou na autobusové zastávce před naší školou. Dle instrukcí jsme byli sbaleni a připraveni strávit následující tři dny na společném adaptačním kurzu s cílem v Turistické ubytovně Libínské Sedlo. Protože byl jasný slunečný den, vyrazili jsme do cca 6km vzdáleného cíle pěšky, přičemž těžší bagáž s věcmi na další dny nám v autě odvezla paní asistentka se svým manželem.

Naše cesta ale nebyla obyčejná, naopak… Od pí učitelky Postlové jsme vyfasovali kolečko, které jsme jakožto dávní soumaři na Zlaté solné stezce měli společnými silami dopravit až na chatu. Úkolem bylo, abychom se všichni prostřídali a současně po cestě nalezli 9 ukrytých pytlíčků se „solí“ = úkoly. Cestu, která byla pohodová, i když nás pak dále na „tankovce“ překvapil silnější vítr, jsme zvládli bez úhony, našli všechny potřebné pytlíčky a splnili všechny požadované úkoly.

Po příchodu na chatu jsme se ubytovali do pokojů dle našich představ a po chvíli jsme si již pochutnávali na obědě, který nám byl přivezen paní asistentkou ze školní jídelny. Protože nám počasí ono odpoledne stále přálo, strávili jsme jej na zahradě u chaty, kde jsme si užili řadu aktivit. Kluci se zhostili toho, že seřezali pruty na opékání buřtů a děvčata jim tu ochotu a píli vynahradila den nato, kdy jim ke snídani vlastnoručně připravila báječné palačinky.

Ale zpátky ke středečnímu odpoledni. Pí učitelka Postlová pro nás připravila řadu aktivit, během nichž jsme vyzkoušeli, jak jsme na tom se zručností, logikou a hlavně týmovým duchem. Motivací ke splnění byl fakt, že jsme za každý splněný úkol ve skupinách získali surovinu na přípravu pizzy ke čtvrteční večeři. Všichni jsme se s úkoly úspěšně popasovali a mohli se tak těšit na tolik oblíbenou pizzu. I když účast na aktivitách a jejich plnění bylo zábavné i tak… Mimoto jsme si užili vybíjenou, během níž jsme měli možnost se trefit i do naší nové třídní učitelky, která se k nám překvapivě do hry přidala.

Paní asistentka nám mezitím připravila ke svačině chleby s báječnou vajíčkovou pomazánkou a po ní jsme se vrhli na společnou třídní aktivitu, během níž jsme měli spojenými silami přelít vodu z jednoho hrnce do druhého, přičemž jsme nemohli používat ruce. Pouze jsme měli jeden hrnec všichni přivázaný provázkem kolem pasu. Ačkoliv nám chvíli trvalo přijít na způsob provedení, nakonec se nám i to povedlo a mohli jsme se tak radovat z úspěšně vykonané společné práce.

Večer se nám bohužel rozpršelo a na opékání buřtů venku na zahradě již tedy nedošlo. Nás to ale neodradilo, buřty jsme si každý dle libosti nařezali a dali si je upéct do trouby. A výtečné byly tak jako tak.

Následně jsme prozkoumali všechny možnosti v chatě a zjistili jsme, že je nově a nadstandardně vybavená. Na velké televizi jsme si večer v jídelně pouštěli oblíbenou hudbu, tančili, zpívali a hráli rozmanité společenské hry. Brzy se však přiblížila 22. hodina, čas večerky, tudíž jsme se rozloučili a odešli do hajan.

Druhý den, tj. ve črtvrtek 12.9., nás bohužel již od rána přivítalo deštivé počasí. Po již zmiňovaných báječných palačinkách, které jsme si museli sami namazat svázanýma rukama, pro nás paní učitelky měly připraveny další a další úkoly a hry, během nichž jsme měli prokázat jak naše osobní, tak i týmové schopnosti. Díky nim jsme se o sobě mnohé dozvěděli a ukázalo se např. to, kdo z nás má spíše vůdčí nebo rozhodovací schopnosti a naopak kdo je raději řízen. Vše bylo tedy velmi zábavné a rovněž poučné.

Také jsme si vytvořili památku, a to vlastnoručně nabatikovaná a pomalovaná trička. Moc se nám povedla.

Odpoledne se počasí maličko umoudřilo, takže jsme vyšli na krátkou procházku přes náves k lesu a zvolili jsme přitom společně při cestě, že bychom si následně rádi popovídali o pojmech, jako jsou lhaní a nepravda. K tomu se pak již zpátky na půdě chaty rozhořela diskuse a záhy jsme se vrhli na vlastnoruční přípravu slibované pizzy.

Po výborné večeři jsme se pak sešli k tzv. společné reflexi, během níž nás pí učitelka Postlová vyzvala k tomu, abychom zhodnotili jednotlivé aktivity, vypíchli ty nejzajímavější z obou dní a uzavřeli tak, zda jsme naplnili hlavní poslání adaptačního kurzu. Odezvy a zhodnocení byly v podstatě pouze pozitivní a z celého kurzu v nás tak zavládl kladný dojem. Navzájem jsme si poděkovali – především pí asistentce, která pro nás připravovala (mnohdy i s naší pomocí samé dobroty) a jezdila kvůli nám tam a zpátky (jeden spolužák dokonce onemocněl a musel tak být odvezen domů), obdrželi diplomy za úspěšné absolvování kurzu a milé pozornosti ve formě propisek, tužek a klíčenek.

Večer jsme uzavřeli opět zábavou ve vlastní režii – hrálo se, tančilo, zpívalo, pilo a hodovalo.

V pátek ráno jsme se po snídani sbalili, uklidili v rámci možností pokoje a nachystali se na cestu zpět. Vzhledem k počasí jsme se ale museli vrátit do Prachatic autobusem. Nám to ale nijak zvlášť nevadilo…

Každopádně – adapťák jsme si perfektně užili a budeme se těšit na další společné akce ve škole i mimo ni.