2. Co Vám na základní škole chybělo a musel jste se to doučit?

Já bych zasáhl do obsahu některých předmětů. S matematikou toho asi moc nenaděláme, ale třeba u toho mého oblíbeného dějepisu bych změnil proporce toho, jak se to učí, protože podle mého názoru se klade moc velký důraz na dávné dějiny, které jsou dávné, a pak se nestíhá ta část dějepisu, kterou potřebujete spíš, prostě vysvětlení 20. století. Nebo podobně bych v češtině ubral na typech vedlejších vět a podobných záležitostí. Naopak bych kladl větší důraz na psaný text, abyste byli schopní dát dohromady povídku, článek, úřední žádost… Když vidím na své škole, jak píšou texty se spoustou pravopisných chyb a podobně, tak tam bych kladl větší důraz na praktické vyjadřování. Ale třeba bych neměnil rozložení předmětů, tak jak je. To se za těch dvě stě let, co se učí, zvlášť čeština, zvlášť dějepis a tak dále, tak to bych asi nechal v té podobě, jak to je. Jak je dneska tendence spojit zeměpis, dějepis nebo občanku dohromady, tak to bych nechal v podobě, jaké to je, tedy každý zvlášť.

(RNDr. Jiří Martínek, Ph.D. – Doktor Vševěd)

Chodila jsem sama na spoustu kurzů mluvení a prezentování, které jsem poté aplikovala na hodinách ve škole. Myslím, že bych za tyto kurzy neměla extra platit. Skutečně jsem v 14 letech šetřila na kurz rétoriky. Také jsem chodila na kurzy jazyků navíc, protože ty u nás byly o ničem, kéž by naše hodiny němčiny byly více orientované na opravdovou konverzaci. A pak samozřejmě - moderní historie, tu jsem se doučila až v posledním ročníku střední školy, těsně před maturitou.

(Rozárie Haškovcová – infulencerka a ekologická aktivistka)

Určitě vím, že jsem se neuměla učit. Ve škole chtěli, abychom si pamatovali to, co si zapíšeme do sešitu a co je v učebnici a z toho nás zkoušeli – nic víc nebylo potřeba. Mně šlo učení dobře, a tak jsem si to pamatovala většinou jen tak ze školy. A pak na střední a vysoké škole jsem musela přijít na to, jak se mám vlastně učit něco sama. Taky jsem se neuměla ptát nebo si ověřovat informace. Také jsem neuměla třeba celé obory, protože jsme několik let měli učitele, který učil hodně špatně a nezajímavě anebo nás žáky a studenty ponižoval a mluvil s námi ironicky… Prostě jsem ho pak neposlouchala a nedokázala jsem se učení věnovat se zájmem. Třeba jsem neuměla nic ze zeměpisu, z dějin jsem se naučila jen středověk, neumím nic z chemie, špatně jsem se učila ruský jazyk…

(Mgr. Kamila Randáková – pedagožka a lektorka v Montessori ČR)

Všechno! Všeobecný přehled. Užitečné informace. Propojení a spojitosti. Abych věděl, jestli se Božena Němcová mohla setkat s Magdalenou Dobromilou Rettigovou a jít třeba společně na procházku? Abych si uměl spočítat, kolik budu potřebovat dlaždiček na opravu koupelny. Abych věděl, jak vlastně včely vyrábějí med nebo proč se z každého vajíčka vlastně nevylíhne kuře a proč je slepice každý den snášejí, když to nikam nevede? To mi nikdo ve škole neřekl. Akorát nás drilovali. Kolik obyvatel mají Teplice? Jaký druh průmyslu je ve Zlíně??!! Vyjmenujte základní druhy hub vřeckovýtrusných! Znechutili mi zeměpis. Znechutili mi dějepis. Naprostý odpor jsem získal k matematice. Zpětně mě strašně mrzí, že mi nikdo neukázal, že učení je neuvěřitelně zajímavá věc! Naopak. Skoro se jim podařilo ve mně touhu po učení zabít.

(PhDr. Marek Herman – pedagog a lektor osobnostního rozvoje)

Logické uvažování, hledání podstaty místo mechanického papouškování bez vrstvení znalostí k užití v životě.

(PhDr.Lidmila Pekařová – klinická psycholožka a spisovatelka)

Především pravdivou historii své země v dobách tvrdé i měkčí totality. Ve škole nás učili systematické lži. O pravdě se nesmělo mluvit a tak jsem se záhy naučil říkat to, co se má a dělat to, co se dělá. S tím souvisela i povinná a zakázaná literatura, v dospívání jsem narazil na Seiferta, Nezvala (když byl ještě básníkem a ne prasetem) a Verlaina a dostal jsem se do království poezie a toulám se v něm dodnes. Matiku, chemii a fyziku jsem musel dřít, biologie mě zajímala navíc, a především s Máchou jsem poznal naše hrady, Krumlov jsem objevil sám a několikrát tam zajel jen na den i na vysoké škole. Dnes je to skanzen, jak jsem poznal před pár roky. Na jedenáctiletce se mi povedlo „naučit se učit“, což mi potom velmi pomohlo na vysoké škole, kde to bylo ještě ostřejší. Ti, kterým to do maturity šlo samo a nemuseli na učivo sáhnout, na vysokých školách selhávají, protože na to spoléhají a neumějí se učit.

(MUDr. Radkin Honzák, CSc. – psychiatr, publicista a pedagog)

Opět neumím odpovědět, ale připomenu to, o čem jsme mluvili. Tehdejší škola učila ono „trivium“, tedy číst, psát a počítat. A kromě toho jakési základy ostatních oborů. Praxi děti tehdy viděly a žily všude kolem: musely doma pomáhat, spoustu věcí se tedy naučily doma, u příbuzných či u sousedů… A samozřejmě další a velmi masivní vzdělávání (doučování?) probíhalo v rámci spontánních her venku v nejrůznějších, zpravidla velmi heterogenních dětských skupinách. Tam celé hodiny a roky děti učí děti!!! Starší děti učí ty mladší, zkušenější ty méně zkušené, dominantní ty podřídivé… Sám život je nekonečný vzdělávací proces. Ale opačně to vůbec nemusí platit: špatně pojatý vzdělávací proces může silně umrtvovat. A připomenu jeden ohromný formativní vliv a rozdíl: Děti jsou vůči sobě docela nemilosrdné a navzájem se navíc hecují. A tak jsme venku během těch her po celé ty roky žili v modalitě „Nebuď srab! Vylez tam… skoč dolů… nevadí, že máš v botách vodu… vydrž to, neřvi, to nic není, to je jen trochu krve…atd. atp.“ Zatímco babičky, maminky a učitelky neustále vybízejí: „Nelítej, upadneš, nastydneš, oblíkni se, najez se, nelez tam, umažeš se, spadneš…“ Jinými slovy, neustále říkají: Buď srab! Buď celoživotní srab!!! Většina české populace (i té mužské) je vychovávána ženami a v tomto duchu. Nedivme se, že máme část populace, které se kvůli její křehkosti říká „sněhové vločky“. Stačí fouknout a jsou v ……

(PhDr. Jan Kobylka – psychiatr, publicista a pedagog)

Já jsem se musel doučit to, co mi na škole nešlo, třeba matematika, chemie, tyhle předměty mi moc nešli. A strašně mě to nebavilo. Ale nicméně, protože můj táta byl spíše takový technický typ, tak ten mě do toho bičoval. Já jsem spíše měl rád třeba češtinu a takový ten humanitární směr.

(Steve Lichtang – filmový producent, režisér a spisovatel)

Nevím, co by mi ve vzdělání chybělo. Mohli jsme se každý rozvíjet v oblastech, o které jsme měli zájem. Kdo chtěl sportovat - sportoval, kdo chtěl hrát na hudební nástroj – chodil do hudebky, kdo chtěl malovat – maloval v kroužku. Jen kdo se chtěl věnovat náboženství – nemohl, musel to tajit. Možná byli z politických důvodů vyhozeni dobří učitelé, pod jejich vedením bychom se asi rozvíjeli více a rychleji.

V mém mládí asi nebyl tak velký důraz na učení jazykům, což byla chyba.

Chyběla výchova ke zdraví - možná aspoň jedna hodina teorie za pololetí – mluvit s dětmi o tom, proč se hýbat, cvičit, popř. sportovat, podat základy výživy, nastínit co jíst a co nejíst, co pít a co nepít. Co dělat proti tloustnutí, jak z toho bludného kruhu. Beseda s expertem na výživu?

(doc. PaedDr. Zdeněk Valjent Ph.D. vedoucí sportovní reprezentace ČVUT. trenér ČVUT v ledním hokeji, florbalu a v kuželkách. vedoucí hokejového mužstva Technika Praha.)

Na základní i střední škole mi chybělo vedení ke kritickému myšlení. Tomu mne učil dědeček. Každý den, kdy jsme měli dějepis, na mne čekal a zeptal se:

„Co ti zase dneska, ti bolševičtí lháři, povídali.“ A řekl mi, jak to bylo popravdě.

Na střední škole už vzdělání vyvážené nebylo, například v češtině se nepřednášel můj oblíbený básník Otokar Březina, ke kterému jsem se musel dopracovat jako samouk.

(doc. Dr. mult. Jaroslav M. Kašparů, PhD. dr.h.c., ICEAH, kněz a forenzní psychiatr, mimořádný profesor a oborový člen Unie rodinných advokát)

Je toho hodně. Základní škola mi nepochybně dala základní gramotnosti, naučil jsem se číst, psát, naučil jsem se základy matematiky. Vše ostatní jsem více méně získával později nebo mimo školu. Angličtinu jsem se naučil až v praxi. Historii, zejména tu soudobou, jsem se učil z vlastního zájmu. To, jak žít v demokratické společnosti, jak taková společnost funguje, na jakých hodnotách stojí a jaká je moje role, jsem se učil - a učím se - v průběhu života. jednat s lidmi, prezentovat, argumentovat, kriticky uvažovat, to všechno mám možnost učit se díky tomu, jakou profesní cestu jsem si zvolil. Vzhledem k tomu, že svět se mění velmi rychle, jsme všichni vystaveni nutnosti vzdělávat se celý život. Je to tak v pořádku, je ale třeba si uvědomit, že učení se a vzdělávání školou nekončí.

(Bob Kartous spisovatel, inovátor, publicista, řečník, moderátor a profesionální provokatér společenské diskuse.)

Roza:

Vedle základů je to hlavně práce s daty a s médii. To jsem naučila až na vysoké škole, jak poznat zdroj, jak se vyznat v názorech, kde najdu analýzu, která vše rozebere. Takže hlavně práce s informacemi a také mezilidská komunikace, třeba jak pracovat s emocemi, jak si říci o pomoc, takové ty životní zkušenosti, a pak také by na zš měly být základy životního prostředí, to by se mi líbilo.

Lída:

Na ZŠ chybí to, co právě má Montessori, na to už jsem odpověděla v první otázce. A také by bylo dobré víc prohlubovat třídní kolektiv. Protože když o lidech ve třídě něco víc víte a je tam lepší atmosféra, tak je větší šance něco rozjet, i mimo školu, ne jen tam tak sedět vedle sebe, ale spolu.

Bylo super, když jsme si povídali, co bylo o víkendu. Ráda jsem vyprávěla spolužákům, co jsem dělala o víkendu, a bylo fajn vědět, jaké zážitky za sebou mají ostatní. Je to hlavně o té formě: fakta o životním prostředí, o tom, jak pracovat sám se sebou a s emocemi, to je důležité, ale hlavně to je o té formě, vlastní zodpovědnosti a aktivitě ohledně výuky.

(Ludmila Kozlová, zakladatelka nezávislého ekologického týmu, Rozárie Haškovcová, environmentální influencerka)

Ano, velmi významně mi chyběla výuka anglického jazyka. Protože já jsem z té generace, která ještě měla povinnou ruštinu. A ruský jazyk je krásný a já mám rád ruštinu, ale oni nás ten jazyk učili zaprvé špatně - učili nás tu komunistickou ruštinu - a protože byla ta ruština, tak byl vytlačený ten ještě důležitější jazyk, a to je angličtina. Takže já jsem později musel až na střední škole - a vlastně doteď to doháním, ve svých padesáti letech - tak jsem musel opravdu vynaložit velké úsilí, abych se doučil anglický jazyk.

(Radek Hejret je certifikovaným lektorem a přednáší v rámci celé České republiky. V rámci projektu Světlo paměti nabízí školám programy na téma „Antisemitismus a holocaust“. Na těchto programech je často přítomen některý z pamětníků holocaustu.)

Lidský přístup, který tam nebyl, protože to byl dril a hodně rozškatulkované na oblíbené a neoblíbené děti z různých rodin v našem malém městě.

(Karel Gamba vítěz soutěže Global Teacher Prize Czech Republic, učitel základů společenských věd a mediální výchovy z Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži)

Chyběla mi lidskost. Charakter je učitelný – dá se naučit. Komenský věděl, jak učit lidskosti.

(Prof. Jan Hábl je pedagog, komeniolog a kazatel Církve bratrské.)